Lea Kanova - 10:16:02 28.02.2022 |
| [
Odpovědět]
Jezdím už 8 let každý pracovní den vlakem tam a zpět a to koukání z okna mě dosud neomrzelo...A pokaždé mám pocit, že na té stejné trase vidím něco nového. Často se také ráda zaposlouchám do vyprávění spolucestujících.
Vzpomínám i s láskou na dobu, kdy jsem jela na jeden z brontích táborů. Chvíli jsem myslela, že v tom kupéčku budu sama, ale chvíli před odjezdem se přidala moc fajn parta vodáků z Ostravy. Ač velmi plachý introvert, tyto chvilky mám opravdu ráda. Tak jsme si vyměňovali zkušenosti, povídali, kdo kam jede, někdo tam vytáhl kytaru a bylo veselo. Pak mě ještě přemlouvali, ať se vykašlu na tábor a jedu s nima na vodu :-D
Nebo když jsem cestovala sama ze Šumavy a do vlaku u Jindřichova Hradce nastoupil kouzelný dědeček a přisedl si ke mně. Povídali jsme si asi hodinu, moc hezky vyprávěl o své ženě, až jsem měla pocit, že je to nejhodnější žena na světě.
Nebo když přítel jednou takhle na dlouhé cestě ve vlaku vytáhl kytaru a milý průvodčí se nadšeně přidal, že si s námi rád zazpívá.
Pak jsem jednou takhle jela sama na vandr do Hostýnek a ve vlaku ze Vsetína si ke mně přisedla skupinka starších turistek a tak mile dámy vyzvídaly, co tam tak sama s tou krosnou dělám, já na to, že jsem šla na vandr od Lukova do Vsetína. Jim vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, že jsem šla a spala sama venku několik dní. Tak jsem je uklidnila, že zvířátek se nebojím (asi tak po půl roce od této akce se vydal méďa téměř po stejné trase jak já :))) a dle mého názoru nějaký úchylák nebude mít chuť běhat po kopcích a lovit divoženku vysmrádlou potem po cestě.
Ale jinak je pravda, že ve všedním dni si to tak lidi koukají do těch svých mobilů a málo kdo už navazuje takto kontakt...