Bořek Wojnar | 12:25:18 29.11.2018 |
| [
Odkazy na zajímavé stránky]
Petře, anonymitu by používali nejmíň dva. [;>))
Ono to souvisí s "oplácením", hodnocením "na jméno" atd. Ne všichni publikují na běžných webech a někteří mají svůj styl doladěný na svůj (asi, odhaduji) vzor tak, že prakticky nejsou rozlišitelní. Nebo žádný styl nemají (třeba já.)
Je zajímavé, že se každá diskuze nakonec stočí na hodnocení. A sebehodnocení. Standa Lepič to popsal vlastně globálně. Nemám toho o teorii umění moc nastudováno, jsem praktik, skeptik a "slouha umělců" - byť v jiném oboru. Je to řemeslo (bez zlatého dna), kumšt jen občas.
"...Pokud je někdo natolik silný nebo pošetilý, že se přes své komplexy dostal hlouběji k archetypům, pak může vyprávět zkušenost univerzální, společnou, lidskou, již né tu svou..."
Ano, to je přesně ono! Já přece nevím, nemohu poznat, nakolik je moje zkušenost přenositelná, nakolik dokážu obecného diváka "oslovit". To je MŮJ DŮVOD k vyvěšování fotek na web(y). Musím odfiltrovat tendenční, přátelské i nepřátelské hodnocení, abych vůbec něco poznal. Proto ta myšlenka o anonymitě. Hodnocení (slovní) mi pomáhá zjistit, kde to není "archeotypální", ale jenom moje zkušenost. Nicméně - jen obecné symboly dobrou fotku taky neudělají. [;>(
Stando ano, jsou tu obecně dobré fotky - ale nemusí se vždy shodovat s mým cítěním. Takže obcházím hodnocení, protože tu moje osobní nadšení není, jen konstatování, že TO JE dobrá fotka. Ale neoslovuje mě. Třeba ta aranžovaná série Ewy a Pavla. Ty "n