Odkazy na zajímavé stránky

je to proste jiny svet. nesmi (a ani neda) se na to koukat, jako na beznou fotku ... tezko se to vysvetluje, to clovek musi myt v sobe a pohled na pinholovku ho potesi, taknejak vnitrne.

Evo: to nema objektiv, objektivem je dirka samotne. Borek myslel svetlocitlivou vrstvou bud cip digitalu, nebo film (ci papir)

cim je dirka blize, tim je zaber sirokouhlejsi (tedy ohnisko jde k nizsim cislum: 15, 10, ...), cim dale, tak zase jakoby jsi mela teleobjektiv (ohnisko jde k vysokym cislum: 120, 200, ...)

Bořivoj Wojnar | 22:02:59 07.10.2017
Prosím, Bořku jak to myslíš ... - Když je dírka blíž vrstvě ... - jako blíž k objektivu ?

Dirty street - to je moje parketa!

ale to musi byt cisty bezdak ... pokud je spinavy, tak je to dirty street ;)

Si děláš srandu, Bořku? ;)

Ještě zapomněli na devátou, tu základní, ne všechno vyfocené na ulici je street.

Hm, Marcel má pravdu a Sam taky.

To hypertrofované sebevědomí je produkt dnešní doby, musí se s tím počítat. Proto jsem si vždy dělal pohovory zájemců o místo na mém úseku osobně. A s praktickými úlohami.
A má pravdu (Sam), že člověk, který střízlivě hodnotí své možnosti, dovednosti, prostě "ví, jak je velký" je dneska vlastně ztracený, protože každý personalista automaticky odečítá 80% ze sebehodnocení KAŽDÉHO zájemce.

Poslední dobou jsem pomáhal dělat několik konkurzů na role v muzikálech a uvědomuji si, že Marcel K. pravdu má a to docela obecně. Jenom netuším, proč ji (tu svou pravdu) tak veřejně "sype". Člověk přesvědčený o své výjimečnosti to stejně nepochopí a ti ostatní to většinou vědí.

S Marcelem bych polemizoval v jedné otázce: Zda je technická stránka opravdu naprosto nutným základem dobré fotky. I renomovaní fotografové občas vyprodukují báječnou fotku, která v některém parametru není technicky dokonalá. Ale ostatní atributy ji řadí na špičku.

Zajímavé otázky jsou také o smyslu fotek, "angažovanosti" sdělnosti. O napodobování, "mustrech", (klišé) a o opakování téže fotky stejného autora jen třeba s jinými lidmi. Do kdy je rukopis autora a od kdy právě neschopnost vyfotit cokoliv jinak.

http://www.marcelkonecny.com/proc-si-temer-kazdy-fotograf-mysli-ze-je-vyjmecny/
... se zcela dokonalým popisem chování lidí na fotoserverech a nejen tam.

To je fakt, to mi pripomina beznou situaci na PP, kdy to autor fotky nevydycha ... :-)

mlceni neni nazor. znamena to, ze to bud dotycny nevidel, nema zadny nazor (coz nesvedci vubec o nicem), nebo je srab ho rict.

Ono, Petře -mlčení je taky názor.

A já si Bořku myslím, že kdybys Marcela poznal osobně, tak by jsi s ním do té restaurace klidně zašel :-) Není to zlý člověk. Naopak je strašně fajn. Jde akorát o to, že napíše kritiku, nebo článek a čtenáři si jenom domýšlí, jakou hroznou a nadřazenou formou to myslí.
Já se s ním o podobném tématu zrovna minulou středu bavil a vůbec není tak jedovatý, nebo naopak nadřazený, jak se z těchto článků zdá. Je prostě upřímý a i když tu kritiku řekne, tak ji neřekne nějakým zlým tónem, nebo s úmyslem někoho poučovat nebo kritizovat. Řekne to prostě tak jak to cítí. A nevěřím, že by personál peskoval, ale spíš jim to zase upřímně oznámil. Nemyslím si, že je na tom něco špatnýho. Pokud si za něco zaplatím, mám právo říct si k tomu svůj názor. A takhle je to se vším. Když budu chtít něco vyrobit od truhláře na zakázku a udělá mi to tak, že se mi to nelíbí a vezme si za to velký peníze, tak to přeci také mlčky nepřejdu. Tohle je přirozená věc v každém oboru řemesla.

Přečetl jwsem elaborát Marcel Konečného o kritice a sebevědomí a - nesouhlasím.
Znám lidi, kteří zásadně "říkají, co si myslí". Ono to vypadá jako nesmírně čestné a spravedlivé - ale ti ostatní, pokud si nemají nechat zkazit náladu, protože i ten "upřímný člověk" jak sám Marce K. uvádí se může zatraceně mýlit, si musí vybudovat jakousi vnitřní obranu. To jest mít dostatek sebevědomí nejen v oboru, ale i všeobecně. A stát se oním "arogantním hajzlem", který si z řečí svého kritika nic nedělá - alespoň ne viditelně.
Je to druhá strana, opak oněch "milosrdných lží" a nezdá se mi o nic lepší.

K názorům a radám odborníků mám vždy úctu - ale musí být podané s taktem, bez snahy ublížit.
No a Marcel. K., jak sám sebe popisuje, je člověk nesmírně přímý. Nemám mu to za zlé, i když tady u nás na konci republiky se takovým lidem říká "zaškvara". Mohou být i výborní ve svém oboru, ale oblíbení prostě nejsou - a nebudou. Zdůvodňovat své neodolatelné nutkání "zaškvarovi" příznivého hodnocení nepřidá.

Jistě, opravdu není smyslem života být nejoblíbenější v kolektivu. Dokonce tvrdím, že oblíbený šéf, který s každým vyjde, je šéf nenáročný a tudíž špatný. Jenže - šéf je od toho, aby hodnotil a řídil. Za to ho nakonec ten vyšší šéf (každý má nad sebou někoho vyššího) platí.

Jenže tou nesmlouvavou kritikou se kritizující pasuje do role šéfa. A očekává, že ho ostatní budou ctít a respektovat. Protože "měří všem stejně". Ale jeho přece nikdo do role šéfa neustanovil. Sice jsou na tomhle principu postaveny různé seriály - Pohlreich a jeho "Ano šéfe" nebo z jiného oboru "Doktor House". Jenže je zatracený rozdíl se na takový pořad dívat nebo takové jednání opravdu zažívat na vlastní kůži. V tom je ten problém.

Kritik nikdy neví, jestli tomu kritizovaném člověku neubližuje svou pravdou. Ono znectít tvrdě začátečníka, který se odvážil něco prezentovat může znamenat, že se tomu oboru přestane věnovat, protože o sobě vysoké mínění nemá. Zahořkne.

Profesionál si o kritikovi pomyslí svoje (ví, kolik toho umí), z kritiky si vybere to rozumné - a jde dál. Protože i sebetvrdší kritik nemusí mít pravdu. Nemusí mít pravdu konkrétně, (třeba nepochopil) ale hlavně obecně. Obecná pravda v kumštu totiž neexistuje. Je to vždy nějaká konvence. A konvence se mění. Vývojem (evolucí) ale klidně i skokem (revolucí).

Tož tak.

S panem Marcelem K. bych si klidně popovídal o fotkách nebo i jiných věcech (je to chytrý pán), ale do kavárny nebo restaurace bych s ním nešel. Nechtěl bych být u toho, jak peskuje personál. Opravdu nechtěl. Mám toho v našem Ústavy docela dost. Naštěstí teď už nemusím nikoho peskovat. A kritiku od lidí, kteří toho umí méně než já přijímám stejně jako ten kuchař v Marcelově přihodě. S chápavým úsměvem.

Řešení? Nechutná-li mi v restauraci, tak jim to oznámím - a začnu chodit jinam. Nechodím přece na oběd proto, abych znectil kuchaře, ale proto, abych se dobře najedl.

oops, tak znova:
tipy-pro-foceni-vody