Odpověď na [1] > To bude možná ono. Je to na NS Krumlovsko-rokytenské slepence. Kaple panny Marie z 19. století. A pramen tam skutečně je. 1836 se na studánku napojilo dřevěné potrubí, pramen však přestal býti vydatný, tak roku 1847 byla kaplička do základu rozebrána, opravili vodovod a kapli postavili znova.
Kousek odtud je v rokli krásný vodopád. Jestli to foto má být ,,pomsta,,, tak je to za to, co následovalo asi 15 minut po vzniknutí této fotky. Že prý půjdeme k vodopádu. Když jsem zaslechla z přítelových úst, že půjdeme zkratkou, bylo mi jasné, že to nebude jen tak. Jeho zkratky jsou ve stylu ,,Pánové půjdeme zkratkou, bude to delší, ale o to horší cesta'' Většinou je to nějaká hrůzostrašná katastrofa.Ale já ho mám za to ráda o to víc, protože budeme mít co vyprávět vnoučatům :-D
Tak tedy zkratka....Sráz o úhlu snad 90 stupňů...Dolů nejdu, nýbrž se kloužu po břiše v mokré hnědé hlíně ( aspoň, že to bylo měkký), občas sklouznu dolů, držím se kořenů stromů, veliká hloubka k potůčku, v očích smrt. Nakonec plná endorfinu a šťastná z toho jsem se dostala až dolů. Komplet celá od bahna a hlíny. Chtěla jsem se trochu omýt v tom potůčku, ale vzniklo z toho ještě větší strašidlo jak předtím. Pokochala jsem se uzounkým vodopádem stékajícím po skále do potůčku. Ujdeme sotva 5 kroků a přítel povídá ....: ,, Jé tady sem vede pěšinka'' .:-D Následoval můj záchvat smíchu trvající asi 15 minut. Kdyby tam ta pěšinka nebyla, nemělo by to tak hezkou pointu a kdybychom po ní šli, tak nemáme příběh pro děti :-D
Načež můj přítel uznale pokynul hlavou, že prý ne každá ženská by si to tak hezky užila :-D