Odpověď na [3] > Tak do rána bych to asi nevydržela. Je jistá chvíle, když už mi tělo přes veškeré moje duševní protesty vypne a usnu třeba i v sedě nebo ve stoje ( když jsme na jedné folkové akci hlídali pódium výměnou za akci zadarmo, podařilo se mi ve 3 ráno usnout u deskovek :-D ), ale to kecání u ohně dlouho do hvězd je jedna z věcí, kterou na těch čundrech miluju. A když jsem se jednou pokoušela neusnout poslední noc na táboře, probudila jsem se ráno ve spacáku a vůbec nevím, jak jsem se tam dostala a přes nohy mi ležel hlavní organizátor. Ty ohně mi letos na vandru chyběly. Jenže skoro všude hořelo, tak jsme radši z piety oheň neměli.