Odpověď na [6] > Onehdá jsem z Holešovic kráčel k oboře, koukám, co to luftem letí támhle nahóře!
Leknutím mi zaskočilo v tuhle vteřinu, když jsem viděl luftem letět ňákou peřinu!
Že to nejni peřina, to poznal jsem já hned, že to bylo naducaný, proto jsem se splet.
Že prej je to ňákej balón, lidi říkali, všichni jsme u vytržení na to koukali.
Ňákej Francouz na tom letí, život nešetří, a s ním hrabě Jáchym z Hvězdy měřit povětří.
Aparátů měl tam kolik, já to nesčítal, jako voni nad oborou já bych nelítal!
V tom se zvednul velkej vítr a balónem třás, lidi drazí, to vám nebyl vůbec žádnej špás!
Padali jak hruška zralá plni potíží, aparáty vyházeli, ať je netíží.
Už to bylo jedno – pěšky, jako za vozem, V Bubenči to s nima prásklo o matičku zem.
Koukali jsme na to s hrůzou, nikdo ani muk, pan hrabě si natlouk kokos jako malej kluk.
Z pekla štěstí voba měli, že tak přistáli, z Bóží vůle přes to všechno živi zůstali.
Že tam hráli o život, to není žádnej kec, za zlatý bych rouno nesed na takovou věc!
("Píseň trudná o vzletu a pádu pana Blancharda a Jáchyma z Hvězdy dne 31. října léta páně 1790")
| [Odpovědět] 