Tam, kde už nestačíš s dechem
s posledním nádechem
zjeví se Matka Bohyně
s velbloudy lesů ve klíně
Malíři nebe skotačí v bílých závojích
jak v malovaných krojích
a v hlase kamenných bohů
nese se vítr posledních dnů
Jsi zde menší než tečka za větou
Až tam, kde poslové tví jdou
obry nezdoláš,
ani tváří v tvář
Loučíš se s první hvězdou
šedými draky oblohou zlíbanou
a jak znavený poutník toužíš
po čarovném spánku
za úplňku
Za svítání nohy bosé
smíčíš v čerstvé ranní rose
Pastýř bílých beránků
provouzí tě ze spánku
A z kamene na kámen,
šeptáš: Malá Fatro, děkuji, amen...