Jaroslav Ourvald - 16:57:33 02.04.2016 |
| [
Odpovědět]
David Černý rozhodně nepatří mezi umělce, kteří „dělají umění pro umění". Netvoří svá díla v ateliéru a „do zásoby", aby je pak po čase vystavil v galerii. Pro Černého je podstatné místo, kontext, situace, a to jak ve smyslu architektonicko-prostorovém, tak ve smyslu společenském, historickém či politickém.
Vše, co se v Zastávce odehrává, má vazby k historii i současnosti Libereckého kraje; podle autora bronzové předměty symbolizují někdejší česko-německo-židovské společenství. Základní tvar Zastávky tvoří obří bronzový stůl, který slouží jako střecha a který stylově poukazuje ke stolům oblíbeným v tomto kraji koncem 19. století. Podobný zdroj inspirace vykazují i židle pro čekající pod střechou. Na prostřeném stole spočívá německý „kriegl" na pivo, židovský svícen upozorňující na vypálenou synagogu, která stávala nedaleko, dále je tu váza, jejíž předlohou byla historická nádoba vystavená v libereckém muzeu, ve váze odpočívá masožravá rostlina odkazující k unikátní sbírce v liberecké botanické zahradě nebo je tu historická láhev od piva, kterou autor nalezl prý někde na Frýdlantsku. Vedle Zastávky se povaluje „odhozený" tácek s libereckými párky. Centru stolu vévodí hlava s brýlemi napíchnutá na vidličku - ta má být pro každého hádankou. Zastávku dotvářejí detaily, jako je bronzový koš na odpadky v podobě velké plechovky, rámeček na jízdní řády a také mouchy, které lezou po ubruse, masožravé rostlině či noži.
