Odpověď na [9] > To je přesně to, o čem jsem přemýšlel.
Pokukoval po mě pořád. Asi jsem se lišil od ostatních. Minimálně v tom, že jsem před expozicí šaškoval dlouhé desítky minut. (Není to zas tak jednoduché - světlo (je ho tam, poskrovnu), odrazy ve skle (je jich fůra), černé ksichtíky kočkodanů, několik autobusů brebentících polských maluchů, kteří se přijeli podívat...