Odpověď na [6] > Líbí se mi představa "věže poznání", jak je krásně vykreslena v knize Daniely Fischerové (Jiskra ve sněhu). Dveře do věže mají (omylem) kliku jen z venku. Kdo vstoupí, musí hledat "východ" na opačném konci věže, nebo aspoň doufat, že tam "východ" je. Nejspíš tam bloudíme dodnes.
Rovněž představa "skleněné věže" mi není cizí. Určitě jsem si při tvorbě vzpomněl i na Kingovu sérii o Temné věži, byť jsem kdysi četl jen první knihu.
Své věže odkrývá i Roger Zelazny ve svém fantastickém Amberu. Tato představa je mi z uvedených nejblíže.
Odpověď na [8] > Taky mám ten pocit. Existuje-li věž, musí tam být i někdo, kdo k ní může dospět. Vypadá to, že cesta bude dlouhá a nesnadná. Na loďku nebo převozníka bych příliš nesázel. Ale vypadá to, že ten směr (vstříc světlu) za to stojí. ; )
Ostatním díky za zastavení.