Šoulám si to tak tím naším rajónem a v tom zahlédnu mufa. V klidu si leží na hraně kopce a sleduje prostor pod ním. Přemýšlím jak na něj. Zvolil jsem variantu mimo cestu, ale zato v zákrytu za statnými duby. Pomaličku jsem se k němu přibližoval, krytý vždy nějakým tím doubkem, co má větší průměr než já. Ve vrstvách navátého listí se má rychlost snížila na minimum. Po té, co došli duby a já urazil 60m za 25 minut jsem se ocitl na přímý pohled k mufovi. Udělal jsem několik fotek a pokračoval v dalším troufalém přibližování. Naštěstí mi vítr přál a já se dostal velice blízko. Po celou tu dobu muflon stále koukal dolů, tak že mu vůbec nebylo vidět do tváře. Až později se nade mnou sv. Hubert ještě více smiloval a vnuknul mufovi myšlenku, že by se měl také kouknout trošku stranou a nechat se zvěčnit na památku.