...Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý, drzý a hloupý, nic prý mi nevadí.
Vám lidem, vám se to mluví, já však byl šašek a musel jsem se smát.
A bál jsem se, že pláč můj prozradí, že chtěl jsem lásku svou někomu dát.
Teď už mi líčidla rozežrala tvář a maska smíchu na věky mi spadla.
Tam v dálce vidím, vidím slunce zář. Já za tím sluncem musím jít...
(Petr Novák)