Stanislav Lepič - 20:32:49 12.05.2018 |
| [
Odpovědět]
Taktéž mám radost, že se zde mohu zastavit u takovýchto abstrakcí a nechat je na sebe působit. První asociace byla "pošť coby místo bez života" (ovlivnění Exupéryho Citadelou...?) a nekonečné duny oslňujícího písku.
Rozjímal jsem o putování "krajinou smutku", kde teprve můžeme docenit to co už není a často teprve tehdy uvidět staré věci v novém světle. Jistě, že je pak pozdě měnit minulost, ale lze tak dosáhnout byť nepatrného posunu, který ovlivní to, co teprve leží za horizontem. Každá krajina má svůj prostor a čas a pak následuje další... a každá proměňuje svého poutníka. I v krajině smutku člověk zapouští své kořeny a roste.
Koukám, že se jedná o zcela "čerstvý" obraz... přítomnost Vás a dalších mi kompenzuje zklamání z toho, co zmizelo s koncem PEXu.
