Když jsem se vracel od chřástalů k jeřábům, tak jsem míjel netečně rákosí na pokraji mokřadu. To jsem ještě netušil, že kousek ode mě má bachna brloh se selaty. Nejspíš mě navětřila a dala se skrz rákos na úprk. Zprvu jsem si myslel že je to opět srna, ty tam lehávají velice rády, ale praskot suchého rákosu mě vyvedl z omylu. Náhle jsme na sebe s bachnou koukali na 10 metrů. Za ní mokřad a před ní já. Byla moudřejší a ustoupila...ještě mi navíc ukázala jak se běhá skrz mokřad. Poté se z rákosu začalo ozývat kvíkání a pohyb. Chvilku jsem poslouchal a koukal. Jedno sele jsem zahlédl, ale snažit se fotit v rákosu selata teleobjektivem mi nepřišlo jako dobrý nápad. Už byla vystresovaná dost z toho že bachna utekla, natož abych je tam naháněl já. Tak jsem pokračoval dál k jeřábům. Ušel jsem tak 15 metrů a slyším za sebou kvíkání a čvachtání vody. Otočím se a vidím celou tlupu prasátek jak běží za mnou. Pár fotek a už jsem je měl pod nohama, najednou byli přede mnou a šup do dalšího rákosí. Koukám do rákosu a prasátka se opět vrací přímo ke mě. Skoro mi připadalo, že si mě spletla s bachnou - no nějaká podoba by tam byla... Byla to docela sranda, protože se motala všude kolem mě. Po chvilce opět zmizela v původním rákosu a já jsem pokračoval v cestě...
A když jsem se vracel domů, vzal jsem to kolem brlohu a prasátka už tam byla pěkně suchá a připravená na další focení...ale to zas někdy příště.