Jak jsem již naznačil při představení jasnoskvrnky, byla má první setkání s vážkami rodu Leucorrhinia výjimečným a velmi silným zážitkem. A ten úplně první a nejsilnější se váže právě k tomuto ostrůvkově se vyskytujícímu ohroženému druhu. Ve snu by mě nenapadlo, že lokalitu s jejich výskytem naleznu v mém revíru, ostatně tak tomu bylo i u spousty jiných druhů. Když jsem ji uviděl, měl jsem obrovskou radost, v tu chvíli jsem ještě nevěděl, o kterou z bělonosek se jedná. Když jsem zjistil, že se jedná zrovna o temnoskvrnku, byla má radost ještě umocněna. Bohužel spoustu zajímavých lokalit s bohatě druhovým výskytem lidé zničí, často vysazením ryb a dalšími zásahy. Také na této lokalitě se v dalších letech již tato vážka neobjevila.
Bělonosky obecně jsou velmi ranným druhem, který můžeme potkat pouze na začátku sezóny. Temnoskvrnky se líhnou cca o týden dříve než jasnoskvrnky, když počasí dovolí, tak již v dubnu s výskytem do června, kdy mají letovou špičku, ale zároveň červnem končí. Jsou velmi podobné dubijkám, tedy Vážce čárkované, krom jiných rozlišovacích znaků jsou nápomocnými ty na první pohled viditelné, jako nádherně do červena zbarvené plamky a žluté hrany předního okraje křídel. Celkově se jedná o velmi krásné neobvykle a atraktivně zbarvené vážky.