Je to jeden z mých největších oblíbenců z říše pavoukovců a to hlavně kvůli svému jedinečnému zbarvení, díky němuž splývají s vegetací a jsou snadno přehlédnutelní. Každé setkání s nimi je tak pro mne radostné. V našich končinách se jedná o jediného zástupce jinak velmi početného rodu maloočkovitých (Sparassidae) a stejně jako jejich příbuzné obrovské maloočky (největší z nich měří až 30cm), loví svou kořist skokem, tedy bez pavučin. Jen tyto naše krásné maloočky jsou o mnoho menš a neloví tak myši, ale drobný hmyz ;-)
Popis:
Ještě něco málo k druhé fotce, je focena na Děčínském Sněžníku ještě starým kompaktním Lumixem, jako ostatně hodně mých dalších fotek, než jsem si pořídil zrcadlovku. A zážitek to byl opravdu obrovský, dosud ve mne silně rezonující. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že drží pro mne neidentifikovatelnou, ale velmi zajímavou žlutou kořist, rychle jsem se snažil scénu zachytit, než kořist pustí nebo padne dolů. Když jsem potom prohlížel fotky na displeji foťáku, měl jsem nesmírnou radost. Toho tvorečka mi bylo líto, vypadal tak roztomile, nicméně svou barvou krásně korespondoval s nalezenou maloočkou. Její úlovek se tak stal i mým :-)