Když jsem do toho kopce ze Štefanové směrem na Grúň šla před třinácti lety, byl celý krásně zalesněný, čímž nabízel svěží chladivé stíny během cesty do nekonečného strmého kopce. Těšila jsem se, že cestou k chatě z výletu okolo Rozsutce půjdu zase po té krásně chladivé zalesněné cestě a ono nic. 3/4 těch lesů byla vykácená a nám se tak naskytla výzva máknout si do pekelných výšek, do kterých sálalo odpolední slunce.